Zlato bylo stále oblíbenější a dražší. Na stříbro jako investici se již nebral ohled a po tunách zapadalo prachem. Celá staletí dodržovaly mnohé státy pevně určený směnný kurz v poměru přibližně 15 uncí stříbra za unci zlata. Předpokládalo se totiž, že se oba kovy vyskytují v zemské kůře zhruba v tomto poměru. V roce 1920 se však za unci zlata muselo jako protihodnotu zaplatit sto uncí stříbra. Ale pak došlo ke zvratu!
Při elektrifikaci milionů domácností, výrobě automobilů a fotografií bylo najednou potřeba právě stříbro. Bylo a je nejlepším elektrickým i tepelným vodičem. Je to materiál, který nejlépe odráží světlo. Funguje jako vynikající mazadlo a je všestranně použitelné, i jako katalyzátor. Kromě průmyslu se stříbro používá ve velkém i v medicínsko-technické oblasti. Tak se z něho zase stala jedna z nejdůležitějších surovin. Zlato nenašlo kvůli vysoké ceně nikdy větší průmyslové uplatnění. Jen proto, že stříbro bylo na konci 19. století tak levné, se mohl z něho stát nenahraditelný a nepostradatelný průmyslový kov.
Bylo natolik nepostradatelné, že se brzy zpracovaly nejen jeho veškeré skladové zásoby, ale i těžba začala znovu přinášet zisk. Ve 20. století se každá vytěžená unce rychle dočkala zpracování.