Koncem června prozradil Mark Zuckerberg, výkonný ředitel Facebooku, svým zaměstnancům nový ambiciózní plán. Budoucnost společnosti by měla mířit mnohem dál, než je její současné zaměření na sociální sítě a několik propojených aplikací, podpořených několika kusy vlastního hardwaru. Řekl, že místo toho by se Facebook měl snažit vybudovat on-line svět nabízející uživatelům úplně nové zážitky jako ze sci-fi – takzvané „metaverzum“.
Oddělení společnosti, zaměřené na produkty pro komunity, tvůrce, obchod a virtuální realitu mají intenzivněji pracovat na realizaci této vize, uvedl v on-line projevu na adresu svých zaměstnanců. „Myslím, že nejzajímavější bude, jak se tato témata začnou spojovat ve větší celek,“ říká zde Zuckerberg a dále pokračuje: „Dáváme si za cíl pomocí těchto různých iniciativ přivést metaverzum k životu.“
Pojem „metaverse“ (z angl. slovního spojení meta a universe = jakýsi meta-vesmír, počeštěně metaversum nebo také metaverzum) získává na popularitě. Tento termín se poprvé objevil ve sci-fi románu Snow Crash z roku 1992 a odkazuje na propojení fyzické, rozšířené a virtuální reality v on-line sdíleném prostoru. Začátkem tohoto měsíce The New York Times zkoumal, jak společnosti a produkty jako Fortnite od Epic Games, Roblox a dokonce i Animal Crossing: New Horizons stále častěji používají prvky podobné metaverzu. (Generální ředitel Epic Games Tim Sweeney diskutuje o své touze podílet se na vývoji metaverza již mnoho měsíců.)
V lednu 2020 se investor Matthew Ball ve své eseji pustil do identifikace klíčových charakteristik metaverza. Například: musí zahrnovat fyzický a virtuální svět; obsahovat plně rozvinutou ekonomiku; a nabízet „naprostou interoperabilitu“ – uživatelé musí být schopni přenést své avatary (postavy, které je ve virtuálním světě zastupují) a věci z jednoho místa v metaverzu na druhé, bez ohledu na to, kdo řídí danou část. Metaverzum by neměla provozovat jen jedna společnost – bude to „ztělesněný internet,“ jak uvedl Mark Zuckerberg, který bude ovládán mnoha různými hráči decentralizovaným způsobem.
Při sledování Zuckerbergovy prezentace se autor článku nemohl rozhodnout, co je odvážnější: jeho samotná vize nebo její načasování. Zuckerbergrův ohlášený záměr vybudovat ambicióznější verzi Facebooku, zahrnující sociální interakce, práci v kanceláři a zábavu, přichází v době, kdy se americká vláda pokouší zničit jeho současnou společnost. Návrhy zákonů, které procházejí americkým kongresem, by potenciálně mohly společnost donutit vyčlenit Instagram a WhatsApp, a také omezit schopnost Facebooku provádět budoucí akvizice nebo nabízet služby spojené s jeho hardwarovými produkty.
A i kdyby se ve Spojených státech zastavila regulace technologických oborů – historicky jsme podobnou situaci již viděli – vzkvétající metaverzum by vyvolalo očekávané i neočekávané otázky o tom, jak je virtuální prostor řízen, jak by byl moderován jeho obsah a co by jeho existence způsobila našemu sdílenému vnímání reality. Dvourozměrnou verzi sociálních platforem se stále ještě pokoušíme zvládat; zvládnout 3D verzi by mohlo být exponenciálně těžší.
Zuckerberg zároveň říká, že metaverzum přinese obrovskou příležitost jednotlivým tvůrcům a umělcům; jednotlivcům, kteří chtějí pracovat a vlastnit domy daleko od dnešních městských center; a lidem, kteří žijí v místech, kde jsou omezenější možnosti vzdělávání nebo rekreace. Tvrdí, že metaverzum by mohla být jedna z nejlepších věcí, kromě teleportu, co by kdy lidstvo vynalezlo. S divizí Oculus, která vyrábí náhlavní soupravu Quest, se společnost Facebook snaží takové metaverzum vytvořit.
Poté, co Casey Newton shlédl jeho projev, tak si se Zuckerbergem promluvili. (Metaverzum pro nás není v současné době dostupné, použili tedy Zoom.) Diskutovali o jeho vizi ztělesněného internetu, o výzvách jeho správy a dnešní genderové nerovnováze ve virtuální realitě (VR). A po přísné kritice prezidenta Bidena, že Facebook selhává při odstraňování obsahu odpíračů vakcíny proti Covidu, jsem se ho na toto téma také zeptal.
„Je to trochu jako bojovat proti zločinu ve městě,“ řekl mi. „Nikdo neočekává, že někdy kriminalitu ve městě zcela vyřešíte.“
Marku Zuckerbergu, vítejte na The Vergecastu
Díky, Casey. Jsem rád, že tu mohu být. Musíme toho hodně probrat.
Jak je u Vás obvyklé, je toho hodně k prodiskutování – například Bílý dům požaduje, aby Facebook dělal více pro odstraňování dezinformací o vakcínách, o kterých vím, že jsou právě teď v myslích mnoha lidí. Chci se o tom pobavit, ale nejdříve bych rád začal tou přednáškou, kterou jste před několika týdny interně přednesl ve společnosti Facebook a kterou jsem měl možnost sledovat. Řekl jste svým zaměstnancům, že vaše budoucí vize Facebooku není jeho dvourozměrná verze, kterou používáme dnes, ale něco, co se nazývá metaverzem. Co je tedy metaverzum a jaké jeho části plánuje Facebook vybudovat?
Toto je velké téma. Metaverzum je vize, která zahrnuje mnoho společností – prakticky celý průmysl. Můžete o tom přemýšlet jako o nástupci mobilního internetu. A rozhodně to nebude něco, co by budovala jen jedna společnost, ale doufám, že k tomu z velké části přispějeme ve spolupráci s mnoha dalšími společnostmi, tvůrci a vývojáři. O metaverzu můžete uvažovat jako o ztělesněném internetu, kde se místo pouhého prohlížení obsahu můžete nacházet přímo v něm. A máte pocit, že se osobně setkáváte s ostatními lidmi na různých místech a prožíváte reálné zážitky jako je například tanec nebo různé druhy fitness, které byste nemohli zažít ve 2D aplikaci nebo na webové stránce.
Spousta lidí, když slyší o metaverzu, myslí jen na virtuální realitu – což samozřejmě bude jeho důležitou součástí. A je to jednoznačně část projektu, do které investujeme mnoho prostředků, protože je to technologie, která poskytuje nejjasnější formu přítomnosti. Metaverzum však není jen virtuální realita. Bude přístupný na všech našich platformách; VR a AR (augmented reality = rozšířená realita, pozn. překl.), ale také počítačích, mobilních zařízeních a herních konzolích. Když už o tom mluvíme, mnoho lidí si myslí, že metaverzum je především něco, co se týká her. A myslím, že zábava bude zjevně jeho velkou součástí, ale nemyslím si, že je to jen o hraní. Myslím si, že se jedná o trvalé, synchronní prostředí, kde můžeme trávit čas spolu a podle mě bude pravděpodobně připomínat jakýsi hybrid mezi sociálními platformami, které dnes vidíme a prostředím ve kterém reálně žijeme.
Takže to může být 3D, ale nemusí. Možná budete moci z mobilu sledovat 3D koncert nebo něco takového a dostat tak prvky které jsou 2D nebo 3D. Rád bych prošel víc detailů, ale celkově se domnívám, že toto bude opravdu velká část příští kapitoly technologického průmyslu a zároveň něco z čeho jsme velmi nadšení.
Dotýká se to zrovna těch největších témat, na kterých pracujeme. Představte si věci, jako jsou komunita a tvůrci, digitální obchod nebo budování další sítě počítačových platforem, jako o rozšířené virtuální realitě, která lidem dává pocit přítomnosti. Myslím, že všechny z těchto různých iniciativ, co dnes ve Facebooku máme, se v zásadě spojí, aby přispěly k vybudování této vize metaverza.
Doufám, že pokud to uděláme dobře, tak v příštích pěti letech, díky této naší další kapitole, nás lidi přestanou považovat za společnost, která je primárně společností sociálních sítí, ale budou nás vnímat jako společnost metaverza. A samozřejmě veškerá práce, kterou děláme napříč aplikacemi, které dnes lidé používají, přímo přispívá k této vizi, pokud jde o budování komunity a tvůrců. Takže je zde mnoho věcí, do kterých se můžeme [v tomto rozhovoru] ponořit. Jsem zvědavý, jakým směrem se zde chcete ubírat. Je to něco, nad čím trávím spoustu času, hodně o tom přemýšlím, pracujeme na mnoha věcech. A myslím, že je to velká část další kapitoly naší práce, kterou budeme odvádět v celém odvětví.
Zní to jako vize vzdálené budoucnosti, i když její části jsou již viditelné a postupně se utváří. Celkově to na mě působí jako velmi maximalistická verze toho, čím by mohl být internet. Mluvíte se zaměstnanci o tom, že „od okamžiku, kdy se probudíme, do okamžiku, kdy jdeme spát, budeme moci skočit do metaverza a dělat tam téměř cokoli, co si dokážete představit.“ A je pravděpodobné, že někteří z nás už takto internet používají.
Avšak z tohoto popisu metaverza mi to přijde hodně podobné obsahu knih jako jsou Ready Player One, Snow Crash nebo možná jako je dnes hra Fortnite, kde se mnoho důležitých aspektů našich životů včetně naší práce odehrává ve virtuálním prostoru. Je to dobrý příklad pro tento typ světa, o kterém mluvíte?
Víte, já jsem nadšený z toho, že mohu lidem dopřát o hodně silnější pocit ze setkání s lidmi, na kterých jim záleží, se kterými pracují na místech, kde chtějí být. Realita je taková, že dnes s mobilním internetem již máme něco, k čemu má mnoho lidí přístup od chvíle, kdy se probudí, až po dobu, co jdou spát. Nevím jak vy, ale já se téměř každé ráno natáhnu po telefonu u postele, dokonce dřív, než si nasadím brýle, jen abych se ujistil, že se během noci nepokazilo něco, co bych musel hned po probuzení řešit. Takže si nemyslím, že jde primárně o to být více spjatý s internetem, ale spíš o to, aby to bylo více přirozené.
Mám na mysli výpočetní platformy, mobilní telefony, které vlastníme. Jsou relativně malé. Většinu času, který trávíme na internetu, soustředíme naše životy a komunikaci do těchto malých zářících obdélníků. Podle mě to není způsob, jakým by měli být lidé nuceni komunikovat. Mnoho schůzek, kterých se účastníte, se díváte na mřížku tváří na obrazovce. Ani takhle věci nezpracováváme. Jsme zvyklí být v místnosti s lidmi a mít smysl pro prostor, kde, pokud sedíte po mé pravici, znamená, že já sedím po vaší levici, takže máme nějaké společné vnímání prostoru. Když mluvíte, vychází to zprava. Jde o to, že ke mně vše nepřichází ze stejného místa.
Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale já měl loni spoustu pracovních schůzek a je pro mě někdy těžké si vzpomenout, na jaké schůzce, kdo co řekl, protože všichni vypadají stejně a všechno to splývá dohromady. A myslím, že je to právě způsobené tím, že nemám v tu chvíli možnost toho pocitu přítomnosti v prostoru. Co virtuální a rozšířená realita umí a co metaverzum obecně lidem dokáže zprostředkovat, je pocit přítomnosti, který je podle mého názoru mnohem přirozenější ve způsobu, jakým jsme stvořeni k interakci. Dle mého názoru to bude pohodlnější. Interakce, které máme, budou mnohem bohatší, lidé budou cítit, že je to opravdové. V budoucnu místo telefonování budete moci sedět jako hologram na mém gauči, nebo já budu moci sedět jako hologram na vašem gauči, a ve skutečnosti se budeme cítit, jako bychom byli na stejném místě, i když budeme v různých státech nebo stovky mil od sebe. Dle mého názoru je to opravdu velká věc.
Přemýšlel jsem o některých těchto věcech, už od doby, kdy jsem byl na střední škole, a právě jsem začal kódovat. Pamatuji si, že když jsem byl na hodině matematiky, měl jsem svůj notebook a v podstatě jsem tam jen seděl a psal kód a nápady na věci, které jsem chtěl vytvořit, po návratu domů ze školy. A některé z nich jsem tehdy dokázal udělat, ale jednou z věcí, které jsem opravdu chtěl vybudovat, byl v podstatě pocit vtělení se do internetu, v jehož prostředí byste se mohli nacházet, teleportovat se na různá místa a být s přáteli.
Myslím, že nějaká kombinace skutečnosti, že jsem pravděpodobně nebyl dost dobrý v matematice na to, abych to zvládl, a také technologie té doby byla na desetiletí vzdálená od toho, abych byl opravdu připraven to udělat dobře – byly příčinou, že to nebyl směr kterým bych původně tíhnul, z hlediska budování různých sociálních zkušeností. Ale je to něco, z čeho jsem byl nadšený. Myslel jsem si, že by to byl svatý grál sociálních interakcí už dávno předtím, než jsem založil Facebook. A je pro mě opravdu vzrušující, že teď se to stává realitou.
Jedním z důvodů, proč tolik investujeme do rozšířené a virtuální reality, je fakt, že mobilní telefony se tak nějak objevily ve stejnou dobu jako Facebook, takže ve skutečnosti jsme ve vývoji těchto platforem neměli šanci hrát tak velkou roli. Z mého pohledu se tedy opravdu nevyvíjely moc přirozeným způsobem. Lidé nejsou určeni k tomu, aby se přirozeně pohybovali v těchto do mřížek rozmístěných aplikací. Myslím, že komunikujeme mnohem přirozeněji, pokud se cítíme být v přítomnosti ostatních lidí. Orientujeme se a přemýšlíme o světě prostřednictvím lidí a interakcí, které s nimi máme, a tím, co s nimi děláme. A myslím, že pokud pomůžeme vybudovat další síť výpočetních platforem a zážitků s nimi způsobem, který je přirozenější a umožní nám, abychom se cítili více přítomní s ostatními lidmi, myslím, že to bude velmi pozitivní věc.
Nejsem si jistý, že by lidem připadalo přirozenější pracovat celý den s helmou VR (helmou Virtuální Reality), ale možná je to něco, na co si zvykneme. Co mě opravdu zajímá je způsob, jakým by nějaké metaverzum mohlo vytvořit pracovní místa, která dnes neexistují, jako by byly celé ekonomiky vznikající uvnitř tohoto metaverza. Jaké nové formy práce vidíte ve světě, který chcete budovat?
Dovolte mi, abych se k tomu za chvíli dostal. Jen bych se rád vrátil k vašemu komentáři o tom, že lidé celý den pracují v helmě VR – jde tu zcela jasně o evoluci, ke které bude potřeba dojít, než se to stane hlavním způsobem práce lidí. Ale myslím, že k tomu dojde do konce tohoto desetiletí. Dnes jsou náhlavní soupravy pro VR stále trochu neohrabané, mohou být o něco těžší, než byste si v ideálním případě přáli. Musí zde existovat pokrok ve schopnostech vyjádřit sebe sama a mít vyšší rozlišení, mělo by být možné lépe číst text a mnoho podobných věcí. Ale dostáváme se tam a každá verze je lepší a lepší. A Quest 2 (head-set) se stal skutečným hitem, pokud jde o to, jak ho lidé používají. Byl jsem překvapen.
Plánovali jsme, že se bude většinou používat na hry, a mysleli jsme si, že spousta těchto sociálních interakcí nebo věcí kolem práce přijde až později, ale spousta největších zážitků s Quest 2, na kterých lidé tráví nejvíce času, jsou právě společenské schůzky ve VR. A je zde opravdu spousta možností, co se týče práce a produktivity. Existují dokonce i zážitky, o kterých jsem opravdu ani nepřemýšlel; třeba fitness. Jsou zde aplikace, jako jsou Supernatural a FitXR. Můžeme je přirovnat k něčemu, jako je Peloton, ale místo toho, abyste měli kolo nebo běžecký pás, je tímto zařízením vaše souprava VR a v zásadě tam dostáváte lekce, kde můžete boxovat nebo tančit. A je to opravdu zábava. Myslím, pokud jste to ještě nezkusil, že je to něco, co si mnoho lidí užívá.
Ale když se vrátím k vaší poznámce o práci a o tom, jak to bude fungovat, také si nemyslím, že to bude všechno VR. Myslím, že to bude také AR. A jedním z důvodů, proč je VR k dispozici už teď a proč máme věci jako Quest 2 léta předtím, než budeme mít brýle AR (pozn.: augmented reality = rozšířená realita, která pracuje i s nastavením a prostředím reálného světa, na rozdíl od VR – virtuální reality, která pracuje čistě s virtuálním světem), je to, že je trochu společensky přijatelnější nosit něco jako soupravu VR v pohodlí svého vlastního domova. Když bychom si vzali brýle AR, které chceme nosit po celý den, měly by to být normálně vypadající brýle, že? Takže v podstatě vtěsnáváte všechny tyto materiály do rámu brýlí o tloušťce asi pět milimetrů, abyste tam zabudovali to, o čem bychom si před 10 lety mysleli, že je superpočítač – počítačové čipy, síťové čipy a holografické vlnovody, věci na snímání a mapování světa, baterie a reproduktory, a to vše se do těchto brýlí prostě musí vejít – to je skutečná výzva.
Vlastně bych zašel tak daleko, že říkám, že by to mohla být jedna, ne-li ta největší technologická výzva, které bude naše odvětví v příštím desetiletí čelit. Máme opravdu tendenci oslavovat věci, které jsou velké, že? Ale opravdu si myslím, že miniaturizace věcí a získání superpočítače, co se vejde do brýlí, je ve skutečnosti jednou z těch větších výzev. Ale jakmile to máte, tedy získáte tyto brýle a soupravu na VR, myslím, že to umožní spoustu opravdu zajímavých možností použití.
Jednou z nich je, že budete schopni, v podstatě lusknutím prstů, vytvořit dokonalé pracoviště. Kamkoli půjdete – můžete vstoupit třeba do Starbucks – stačí si jen sednout, můžete pít kávu a při tom trochu mávat rukama a mít v podstatě tolik monitorů, kolik chcete, vše nastaveno tak, jak si přejete, vše předem nakonfigurováno stejným způsobem, jak jste to měli, když jste předtím byli doma. Můžete si to vzít s sebou kamkoli jen budete chtít.
Pokud si chcete s někým promluvit, vyřešit nějaký problém, tak místo toho, abyste mu zavolal na telefon, můžete ho „teleportovat“ k vám a ukázat mu to, co vidíte vy. Může vidět vašich pět monitorů, nebo ať už je to cokoli, a dokumenty nebo všechna okna kódu, která mu chcete ukázat, nebo 3D model, na kterém zrovna pracujete. Může stát vedle vás a interagovat, a pak se může mrknutím oka teleportovat zpět, kde byl předtím, a v podstatě být na jiném místě.
Když máte takové ideální nastavení – říkáme tomu „nekonečná kancelář“ – získáte tím skvělé místo na soustředění a individuální produktivitu. Tuto verzi pro naše VR headsety již máme a velmi rychle ji vylepšujeme. Bude to skvělé pro multi-tasking a pro přenášení vašeho prostředí v podstatě kamkoliv. Provedlo se mnoho studií, které ukazují, že lidé jsou efektivnější, když mohou najednou vidět několik věcí, na kterých pracují a které spolu souvisejí. Pokud programujete, když máte otevřeno více oken, než pouze jedno, je to velký rozdíl. Takže to si myslím, že bude jedna oblast.
Druhou oblastí, u které mám pocit, že to bude celkem vzrušující, jsou meetingy. A sám už dělám spoustu schůzek ve VR. Přestože avataři dnes nejsou tak realističtí, jak tomu bude za několik let, v mnoha ohledech už je to mnohem reálnější než volání na Zoomu, protože vnímáte prostor. Pokud tedy někdo sedí po vaší pravici, vy sedíte po jeho levici. Když sedíte v kruhu, každý si pak trochu pamatuje, kdo kde seděl. K dispozici je prostorový zvuk. Podíváte se na čelo stolu a tam by mohla být obrazovka, kde lidé, kteří nemohou být ve VR nebo AR s vámi, mohou být i tak součástí videokonference zvenčí. Můžete promítat a lidé mají možnost sdílet tolik dokumentů, kolik jen chtějí. Už to tedy není: „Ach, mohu najednou sdílet pouze jeden dokument,“ protože předpokládáte, že každý má pouze jednu obrazovku. A ve VR si mohou lidé vyvolat tolik obrazovek, kolik jen chtějí, takže můžete během schůzky sdílet mnohem více kontextu. Máte třeba tabuli, na kterou lidé mohou kreslit, atd. Je to docela divočina.
A jsme teprve na začátku. Lidé si budou moci přizpůsobit svůj kancelářský prostor a mít pocit, že jsou ve vlastní kanceláři. Pěkné, že? Kromě klasické práce, kterou dnes děláme běžně v našich kancelářích, bychom ji dělali v metaverzu, kde podle mě vzniknou i úplně nové typy práce. Pokud jde o navrhování míst, kde se lidé budou scházet, bude to podle mě obrovská součást ekonomiky tvůrců. Budete mít jednotlivé designéry, kteří navrhnou zážitky a místa. Budete mít umělce, kteří budou tvořit třeba komediální show… Udělali jsme jednou takovou show pro náš tým v Horizonu a bylo to celkem vtipné. Máte pocit, že jste tam s ostatními lidmi, a je na tom něco, co je trochu poutavější než jen to, že se všichni nezávisle na sobě díváte na obrazovku a sledujete to sami. Něco na té energii prostě je.
Co to bylo za show? Vyprávěl jste tam nějaké vtipy?
Nebyl jsem tím komikem – naštěstí pro ostatní účastníky (smích). Ale ne, tým, který vyvíjí [Facebook] Horizon, což zahrnuje velkou část našeho vlastního úsilí v tomto prostoru, se snaží dělat podobné zábavné věci, budovat je a také testovat, jak jde vývoj kupředu. Řekl bych, že to bylo docela legrační. Mohl byste tam mít ale i koncerty. Představte si celou takovou skupinu tvůrců, kteří vytvářejí různé zážitky. Od tvůrců jako jednotlivců až po týmy desítek lidí, kteří dělají AAA hry (hry vyvíjené velkým týmem s velkým rozpočtem), kde můžete mít svého avatara a můžete mezi těmito zážitky přecházet a prohlížet si je. Můžete se okamžitě teleportovat. Svůj outfit a digitální předměty můžete mít s sebou. Takže si myslím, že kolem toho vznikne celá ekonomika.
A jestli je nějaká věc, kterou jsem si vzal z provozování Facebooku za posledních 5 let, tak ta, že jsem o naší práci přemýšlel jako o budování produktů, které lidé rádi používají. Ale víte, teď si myslím, že na to musíme mít více holistický pohled. Nestačí jen vybudovat něco, co lidé rádi používají. Musí to vytvářet příležitosti a přinášet společnosti pozitiva, pokud jde o ekonomické příležitosti, také jde o to, že se toho může účastnit každý, že to může být inkluzivní. Takže s těmito principy už od začátku počítáme a navrhujeme s nimi práci, kterou v tomto prostoru děláme. Nejde jen o produkt, který vytváříme. Musí to být ekosystém. Takže tvůrci, se kterými spolupracujeme, vývojáři, ti všichni musí být schopni nejen se sami uživit, ale také najímat spoustu lidí.
A to je něco, na čem nakonec budou pracovat miliony lidí a tvořit, doufám – ať už jde o zážitky nebo prostory, virtuální zboží nebo virtuální oblečení, nebo budou dělat práci, která bude lidem pomáhat v tvorbě a představování prostorů a jak je udržet bezpečnými. Domnívám se, že ta ekonomika bude obrovská a upřímně, myslím, že je potřeba, aby to existovalo. Musí zde být vlna, která zvedne spoustu lodí. Nemůžeme o tom přemýšlet jen jako o produktu, který vytváříme.
Dobře, pojďme si tedy promluvit o některých z těchto principů, které použijete k vybudování toho všeho. Protože vím, že až o této vizi metaverzu uslyší někteří lidé, budou si přát, abyste neuspěl v jeho budování. Řeknou si, že Facebook nebyl řízen efektivně, když byl ve dvou dimenzích, a pokusit se jej vybudovat ve třech dimenzích je čistá arogance. A lidé se tak cítí z mnoha důvodů. Ale ten, který se často objevuje v posledních týdnech, jsou dezinformace. Prezident Biden už trochu změnil názor, ale ještě v pátek hovořil o dezinformacích souvisejících s vakcínami proti Covidu. A řekl: „Facebook zabíjí lidi.“ Jak reagujete na myšlenku, že Facebook hraje roli v tom, že lidé váhají s očkováním?
Myslím si, že naše základní role zde – a oceňuji, že jste to zmínil v plném kontextu, protože dle mého názoru prezident nabídl více kontextu až po svém původním komentáři… Je zde několik zásadních věcí. Jednou z nich je, že musíme jednoduše pomoci protlačovat autoritativní informace. A to děláme. Pomohli jsme více než 2 miliardám lidí po celém světě, získat přístup k důležitým informacím o Covidu v průběhu pandemie tím, že jsme je připnuli na hlavní stránku Facebooku a Instagramu. Pomohli jsme milionům lidí, a to i zde v USA, pomocí naší aplikace k vyhledávání očkovacích center. Takže jsem si docela jistý, kdybychom si to zanalyzovali, že dopad naší práce byl spíše pozitivní.
Opravdu, pokud se podíváte na přijetí vakcíny mezi lidmi, kteří využívají naše produkty, tak se počet lidí akceptujících vakcinaci docela zvýšil za posledních několik měsíců. I když existuje hrstka populace, u které nerozhodnost roste, tak to není trend toho, co vidíme na Facebooku. A také si myslím, že obecně, když se díváte na to, co se v dané zemi děje, je užitečné se na to dívat z pohledu toho, že Facebook, Instagram, a všechny tyto nástroje jsou široce používány téměř ve všech zemích světa. Pokud tedy jedna země nedosahuje svého cíle v oblasti očkování, ale dalším zemím, ve kterých jsou všechna tato sociální média stejná, se daří dobře, pak můj dojem je, že by vás to mělo dovést k závěru, že tyto platformy nejsou rozhodujícím prvkem z hlediska toho, co se tam děje.
Přesto si ale myslím, že zde hrajeme velkou roli a máme řadu strategií, které využíváme. Například, nejprve odebereme obsah, který by mohl vést k bezprostřední újmě, poté označíme a snížíme dosah obsahu, který naše kontrola faktů označí jako dezinformaci, ale která nebude vést k bezprostřední újmě. Takže s těmito dvěma druhy obsahu zacházíme odlišně a podle mě je to správná věc. Celkově jsme v tomto ohledu vyvinuli velké úsilí. Naše společnost za posledních pět let od voleb v roce 2016 dosáhla v tomto směru velkého pokroku. Těžko říct, jestli byl někdo dobře připraven na pandemii, ale mám za to, že jsme vybudovali spoustu systémů, o kterých se domníváme, že by mohly být nápomocné. A celkově jsem hrdý na to, co jsme v této pandemické době dokázali.
Co se týče správy integrity těchto komunit, ať už mluvíte o dezinformacích na Facebooku nebo dalších typech škodlivého obsahu – sledujeme zhruba 20 různých typů obsahů, od terorismu přes zneužívání dětí až po podněcování k násilí. Existuje spousta různých druhů škodlivého obsahu. Abyste je zvládli, musíte vytvořit velmi specifické systémy. Pokud se nepletu, v tomto okamžiku pracuje na budování AI a technických systémů více než 1 000 lidí a více než 30 000 nebo 35 000 lidí pomáhá kontrolovat obsah. A tento druh aparátu, který jsme vybudovali, se bude přirozeně přenášet na veškerou další práci, kterou v budoucnu uděláme.
Když však přemýšlíte o integritě takového systému, je to trochu jako bojovat s kriminalitou ve městě. Nikdo neočekává, že někdy kriminalitu ve městě zcela vyřešíte. Cílem policejního oddělení není dosáhnout toho, aby se v případě, že dojde ke zločinu řeklo, že policejní oddělení selhává. To by nedávalo smysl. Myslím, že místo toho obecně očekáváme, že integrované složky odvedou dobrou práci a dokážou zachytit a vyřešit kriminální činy, jakmile se stanou, a že dokážou udržovat kriminalitu na minimu a pokračovat v tomto pozitivním trendu. A to zde také budeme dělat my.
Pro metaverzum existují různé typy otázek integrity. Jedním z velkých problémů, nad kterým by se měli lidé zamyslet, je právě nyní genderová nevyváženost, alespoň ve virtuální realitě, kde je mnohem více mužů než žen. A v některých případech to vede k obtěžování. Myslím si, že jedna z věcí, kterou jsme na základě našich zkušeností dokázali udělat lépe než některé jiné hry a sociální platformy, je poskytnout lidem jednodušší nástroje k blokování lidí. Jde hlavně o ten pocit bezpečí, abychom lidem nabídli bezpečný prostor, který může být inkluzivní pro každého a jehož chce být každý součástí.
Protože v konečném důsledku nebudete mít zdravou a pozitivně naladěnou komunitu, pokud bude tolik převažovat jedno nebo druhé pohlaví, nebo pokud se zde celá část populace nebude cítit bezpečně. Takže tyto věci budou kritické. Není to kritické jen kvůli dobrému sociálnímu dopadu, je to zásadní pro vytváření dobrých produktů. A to je něco, na co se tu od začátku soustředíme.
Jedna z věcí, o kterých jsem přemýšlel, když jsem četl více o metaverzu, je, že se mi zdá, že obecně slibuje udržovat mnohem více informací než současné sociální sítě. Nejedná se o síť, kde trávím 20 nebo 30 minut denně procházením obsahu. Potenciálně tady trávím osm a více hodin prací. A jak jste řekl, nejedná se pouze o textovou nebo hlasovou komunikaci, v těchto prostorech se také virtuálně pohybujete; je to kancelář, je to prostor pro produkci. Myslíte si tedy, že systémy na vývoj metaverza, které nyní máte pro vytváření bezpečného a zdravého prostředí, se přirozeně rozšíří? Nebo to budeme muset přehodnotit, vzhledem k objemu informací, které jsou zde obsaženy?
Zjevně přijdou nové výzvy. I ve 2D světě aplikací pro sociální média, na kterých pracujeme, se objevují nové výzvy. Tohle tedy není věc, která by někdy skončila. Ale když jsme začali na mnoha z těchto problémů pracovat v mnohem větším měřítku, od poloviny roku 2010 až do voleb v roce 2016, a opravdu jsme i po volbách byli velmi aktivní, prostě jsme věděli, že pokud se chystáte budovat systémy AI tak, aby dokázaly proaktivně identifikovat škodlivý obsah, není to něco, co byste dokázali postavit do šesti měsíců. V zásadě jsme sestavili plán na 4-5 let dopředu, abychom zvládli veškerou práci, kterou jsme potřebovali udělat, abychom se dostali na správnou kolej.
A někdy, když pracujete na dlouhodobých projektech, tak to může být trochu bolestivé, protože si uvědomíte: „Hej, chceme to dneska.“ Jenže ono to bude trvat několik let. Realita je ale taková, že teď, když máme za sebou kus práce s umělou inteligencí a najali jsme spoustu moderátorů obsahu, tak myslím, že bude snazší přidávat nové postupy a budeme schopni přizpůsobit naše systémy, které jsme vytvořili pro různé typy škodlivého obsahu. Tohle je něco, o čem přemýšlíme už od samého začátku. Například genderové problémy, které jsem již zmínil. Pocit, že je řada žen v on-line prostoru obtěžována, to je poněkud akutnější problém, a to i ve hrách a ve VR. Je zřejmé, že to je věc, která existuje i na ostatních platformách. Ale myslím si, že kombinace problémů, které vidíme, se může lišit, a jsem si jist, že budou vyvstávat i nové. A to je něco, na co se budeme muset soustředit.
Chci se zeptat ještě na jednu otázku ohledně odpovědnosti. Mluvil jsem o tom všem s Nilayem, který vede The Verge. A položil mi otázku: „Kdo může rozšiřovat realitu?“ A mluvil o světě, kde všichni nosíme naše headsety, a díváme se na budovu amerického Kapitolu. A většina z nás může vidět popisek, který říká: „Toto je budova, kde pracuje Kongres.“ Ale někteří lidé by mohli vidět popisek, který říká: „Zde 6. ledna 2021 začala naše slavná revoluce.“ A pak možná někteří další lidé uvidí popisek, který říká: „Uvnitř jsou ještěrčí lidé a dělají experimenty na lidech.“ A myslím, že skutečná otázka zde zní: bude toto metaverzum dále tříštit náš smysl pro sdílenou realitu? Umožní nám rozdělit se do spousty nesouvisejících bublin? Měli bychom se toho obávat?
Toto je jedna z ústředních otázek naší doby. A jsou zde jasné klady i zápory. Pozitivní verzí toho je, že pokud se vrátíte o 20 nebo 30 let zpět, uvědomíte si, že mnoho individuálních příležitostí a zážitků lidí záviselo na jejich fyzické blízkosti, že ano?
Takže když jsem vyrostl, hrál jsem ve svém městě baseballovou ligu, ne proto, že jsem byl předurčený stát se hráčem baseballu, ale proto, že to byla jedna z mála aktivit, které byly k dispozici. Ve městě byl ještě jeden kluk, který se také zajímal o počítače – štěstí, že tam byl. A to byl můj svět. Pokud bych chtěl zavolat někomu, koho jsem potkal, když jsem byl na táboře nebo tak něco, a chtěl bych zůstat v kontaktu s kamarádem, musel bych zaplatit mnohem víc, protože volání mezi městy stojí více než mluvit s lidmi v okolí.
Domnívám se, že jedna z věcí, která je na současnosti nejkouzelnější, je to, že zploštění vzdálenosti vytváří pro lidi mnohem více příležitostí. Nejen v tom smyslu, že by tak moje verze, která by vyrůstala dnes, nebyla zaseknutá hraním baseballu, ale že bych snáze našel lidi, kteří se zajímají o stejné věci, abych mohl zkoumat programování a mít mnohem živější komunitu kolem tohoto zájmu, nebo třeba surfování a čehokoli jiného, co vás zajímá. Podle mě je tohle docela přesvědčivé a pozitivní. Také si myslím, že je to opravdu důležité pro ekonomické příležitosti. Jedním z velkých problémů dnešní společnosti je nerovnost. A jeden z lidí, který dle mého názoru provedl nejzajímavější výzkum na toto téma, je Raj Chetty – pokud mě mysl neklame, je teď na Harvardu. V podstatě jeden z výzkumů, které provedl, ukazuje, že PSČ, kde jste se narodili a kde jste vyrůstali, velmi souvisí s vaší budoucí mobilitou a tím, jaký bude váš příjem. A dle mého soudu to jde proti smyslu této země. Lidé by měli mít rovné příležitosti.
Ale ve světě, kde může být stále více práce z domova… nevím, jak to chodí u vás ve Verge, ale můžu vám říct jak to děláme my ve Facebooku. Protože jsme věděli, že tato pandemie tu nějakou dobu bude a my pravděpodobně nebudeme v kancelářích, tak jsem hned na začátku řekl týmu: „Dobře, podívejte se, přestaňte s najímáním lidí z okolí, kteří to mají blízko do firmy, stejně sem nemůžou přijít. Práce z domova bude v budoucnu rozšířenější. Myslím, že do pěti až deseti let bude asi polovina společností pracovat z domu. Zdvojnásobme to a najímejme lidi ze všech různých koutů světa, což podle mě přinese více možností.“ Ale teď, když se vracíme zpět a máme tento hybridní svět, vyvstávají kulturní otázky: „Budou mít lidé, kteří pracují z domu, opravdu stejné příležitosti jako lidé, kteří pracují v kancelářích?“
S technologiemi, jako jsou hologramy v rozšířené realitě nebo virtuální realita, je odpověď „ano“ stále pravděpodobnější než dřív, kdy se využívaly pouze videokonference, telefon, anebo vůbec nic. Čím lepší bude tato technologie, tím více budete moci žít tam, kde chcete a být součástí vámi zvolených komunit. Domnívám se, že to je dobrá cesta, pokud jde o vytváření nových příležitostí pro lidi. Samozřejmě to má i své stinné stránky, které je třeba zvládnout. Abyste měli soudržnou společnost, chce to mít společný základ hodnot a určité porozumění světu a problémům, kterým čelíme všichni společně.
Teď se snažíme přijít na to, jak to vybudovat ve světě, kde mají lidé svobodu a možnosti objevovat věci, o které se zajímají a chtějí získat i nové příležitosti, avšak méně kontaktním způsobem? Když se budeme více ubírat tímto směrem, vyřešíme nebo alespoň přijdeme na to, jak dosáhnout rovnováhy v ohledu koexistence. Ale celkově bychom měli oslavovat skutečnost, že to vytvoří více příležitostí pro lidi, a to nejen v USA, ale po celém světě.
Jak si myslíte, že bude takové metaverzum řízeno? Pokud to bude konsorcium různých společností, kdo bude zodpovědný za utváření zásad?
Myslím, že bude mít několik různých vrstev. Vize metaverza není, aby jej vytvářela jen jedna konkrétní společnost, ale musí tam být smysl pro vzájemnou spolupráci a přenositelnost. Máte tam svého avatara a digitální majetek a chcete mít možnost se kamkoli podívat. Nechcete trčet jen v dosahu nabídky jedné společnosti. My přispíváme tak, že například vytváříme Quest headsety pro VR a pracujeme na headsetech pro rozšířenou realitu. A software, který vytváříme, aby v něm lidé mohli pracovat, trávit čas a vytvářet různé světy, ten půjde napříč vším. Zatímco ostatní společnosti budují platformy VR nebo AR, náš software bude všude. Stejně jako Facebook nebo Instagram dnes.
Bude dobré, pokud společnosti budou spolupracovat a vytvářet systémy, které mohou jít napříč spektrem různých světů, spíše, než aby byly vázány na určitou platformu. Stejně jako u W3C, která pomáhá stanovovat standardy pro řadu důležitých internetových protokolů a způsoby, jakým lidé vytvářejí web. Něco takového bude potřeba i zde, aby se vymezilo, jak mohou vývojáři a tvůrci vytvářet svět, ve kterém někomu umožní stvořit si avatara, mít digitální majetek, poznávat přátele a být schopen se plynule pohybovat mezi všemi těmito světy. My už něco takového vytváříme. Existuje „konsorcium XRA“, na kterém společně s Microsoftem a několika dalšími společnostmi spolupracujeme. Jedna z velkých otázek je, jestli společnosti budou mít stejný cíl a vizi. Už teď některé mají velmi rozdílné představy a aby to celkově mohlo vše dobře fungovat je třeba, aby vše bylo transparentní a vzájemně propojené.
O metaverzu napsal loni skvělou esej investor Matthew Ball. Předpokládám, že jste ji četl, ale mluví o „nebývalé vzájemné spolupráci“ jako o jednom z charakteristických rysů metaverza. A my žijeme v době, kdy největší technologické platformy jsou sotva schopné sdílet vzájemně své funkce; nanejvýš vám umožní sdílet některé kontaktní údaje nebo exportovat nějaké obrázky. Takže to zní, jako byste říkal, že se chystáte vytvořit systémy, které budou mnohem schopnější než ty, které máme dnes, alespoň na straně Facebooku.
Ano. Myslím, že to odpovídá našemu cíli a našemu celosvětovému pohledu. Obecně se nesnažíme vyhovět jen menšímu počtu lidí, kteří by nám platili vysoké poplatky. To není náš obchodní plán. Jsme tu proto, abychom poskytovali služby co největšímu počtu lidí a pomáhali lidem se propojovat. A když budujete především sociální sítě, chcete, aby každý mohl být součástí. Takže je chceme udělat co nejdostupnější, co nejvíce je sjednotit, aby mohly fungovat všude i na různých platformách tak, že spolu mohou komunikovat. Existuje řada velkých otázek, jak toho dosáhnout. Budou zde otázky na ochranu soukromí i otázky týkající se autorských práv.
Mimochodem eseje Matthewa Balla jsou skvělé a každému, kdo se o tom snaží něco dozvědět, tak doporučuji si je přečíst. Napsal myslím devítidílný článek o řadě různých aspektů toho, co by mohlo být metaverzem. Ale řekl bych, že někdy si lidé možná trochu idealisticky myslí, že se to bude vyvíjet určitým směrem. A vize, kterou nastínil právě Matthew, o vzájemné spolupráci, je vize, která se, jak doufám, uskuteční. Z mého pohledu budou existovat společnosti, které se budou snažit spolupracovat, ale i společnosti které budou směřovat svoji moderní výpočetní techniku do jiných, uzavřenějších projektů.
Jestli vyhraje jeden nad druhým, o tom to není. Podobně jako otázka, jestli zvítězil otevřený kód nad uzavřeným kódem. V různých dobách byly jiné možnosti, některé se v technologickém průmyslu projevily více než jiné, ale my budeme přispívat k tomu, abychom vytvořili co nejotevřenější a interoperabilní systém. To je náš cíl. Ale i v rámci toho existuje spousta otázek, jak to bude fungovat: Funguje to proto, že je to decentralizované, tak jak je nyní navržena řada kryptografických projektů, takže neexistuje žádná centrální odpovědnost? Nejsou tam ani žádné centralizované kontrolní body? Nebo je to schopné spolupracovat, jen proto, že existují nějaké orgány, které stanovují standardy a umožňují, aby hromada těchto zařízení vzájemně spolupracovala? A celkově i v tomto ohledu se pravděpodobně setkáte s více přístupy. Takže je ve hvězdách, jak se to bude dál vyvíjet.
Myslím, že mám čas ještě na dvě otázky. Jedna z nich je trochu nerdovská, ale když čtete knihy a sledujete filmy o metaverzu, skutečnost, že nějaké metaverzum vlastní obří korporace, je často předmětem satiry. Vidíte zde nějaký potenciál i pro veřejné, vládou vlastněné prostory v metaversu? Něco jako, já nevím, knihovny, parky… a je to něco, o čem by vlády měly začít přemýšlet, aby měly alespoň nějakou roli při budování metaverza?
Rozhodně by měly existovat veřejné prostory. Je to základ pro silnou komunitu a zdravou společnost. Tyto by měly zahrnovat oblasti od prostorů které jsou budovány nebo spravovány vládou, až po neziskové organizace, které jsou asi technicky vzato soukromé, ale fungují ve veřejném zájmu bez cíle zisku. Například jako Wikipedie, která je podle mě velkým přínosem do veřejného prostoru, a to ji provozuje nezisková organizace, nikoliv vláda.
Jednou z věcí, o které jsem hodně přemýšlel, je, že dnes existuje řada velkých technologických problémů, do jejichž řešení vláda, konkrétně americká, před 50 lety investovala spoustu peněz. Ale dnes to tu tak úplně nefunguje. Místo toho máte velkou řadu korporátů a společností, které investují do budování něčeho takového. A já nevím, možná je to ten správný způsob, jak to má fungovat. Teď když se zavádí 5G, je těžké najít někoho, kdo je schopen investovat desítky miliard dolarů do infrastruktury. Naštěstí tu máme Verizon, AT&T a T-Mobile.
Existuje však i několik velkých otázek týkajících se technologií, jako je například definování rozšířené a virtuální reality v rámci celkové vize metaverza. Bude to problém, na jehož řešení bude třeba vynaložení desítek miliard dolarů do výzkumu, který by měl však mít návratnost stovky miliard dolarů nebo i více. Pak tu máme samořídící automobily, u nichž už se zdá, že jsou docela blízko vyřešení kompletní umělé inteligence, jenže aby se to skutečně povedlo plně zrealizovat, je potřeba řešit mnoho jiných aspektů AI, což je další obrovská investice. A rovněž oblasti týkající se průzkumu vesmíru. Výzkum nemocí je však stále jednou z oblastí, kterým se naše vláda rozhodně velmi věnuje.
Zajímalo by mě, zvláště když se podíváme například na Čínu, která hodně investuje přímo do těchto věcí, jak bychom to mohli nastavit, aby to časem šlo i u nás. Ale podívejte se, i když to tu zatím není, ano, myslím si, že mít veřejné prostory je zdravou součástí komunit. Máme tu tvůrce a vývojáře s různými motivacemi, a to jak pro mobilní, tak klasický internet. To je množství lidí, kteří mají zájem dělat veřejně prospěšnou práci, a to i přesto, že nejsou přímo financováni vládou. A myslím, že toho tady také budeme mít hodně.
Máme zde tuto dlouhodobou otázku, kde bychom jako společnost měli požadovat, aby do těchto míst směřovalo velké množství kapitálu a našich nejtalentovanějších techniků, kteří by pracovali na těchto futuristických problémech, abychom v tomto oboru mohli inovovat a udávat směr. A myslím si, že pro tento prostor pravděpodobně existuje trochu více rovnováhy, kde by něco z toho mohlo pocházet i od vlády, ale myslím, že je tu také velký prostor pro startupy, OpenSource komunitu a tvůrce.
Poslední otázka: Pokud se vám podaří vybudovat tento svět metaverza, zvážíte alespoň to, že to celé darujete prvnímu člověku, který zvítězí nalezením tzv. velikonočního vajíčka?
Oceňuji odkaz na Ready Player One.
Chci říct, teď na chvilku odbočím, lidé nebudou nazývat práci, kterou jednotlivé společnosti dělají, metaverzem. Doufejme, že pokud se nám podaří společně vybudovat systém, který bude více propojen a kde se budete moci pohybovat mezi jeho světy, mělo by to vše být pod jedním metaverzem a jednotlivé společnosti by neměly mít své vlastní verze metaverza. Pokud byste se v budoucnu zeptali, zda si společnost buduje vlastní metaverzum, mělo by to znít stejně úsměvně, jako byste se ptali, jak se daří jejich internetu. Tím bych chtěl jen ujasnit, kam by to vše mělo směřovat, ale… teď jsem ztratil přehled o tom, co byla vaše otázka.
To byl pouze vtip. Ale podívejte se, jako vždy, je tu tolik věcí k přemýšlení a já oceňuji, že jste je zmínil a sdílel s námi vaši vizi.
Podle mě je tohle velmi vzrušující oblast. V budoucnu se bude toto téma stále více objevovat a myslím, že to bude jedna velká kapitola vývoje internetu hned po mobilním internetu. Také si myslím, že to bude další velká kapitola pro naši společnost, která k tomuto trendu stále více směřuje. Posledních 17 let jsme pracovali na vývoji množství různých aplikací, které by lidi mohly spojovat. Většina z nich byla vyvinuta pro použití na mobilních telefonech. Pokud budeme úspěšní, pak možná za pět let, nebo za sedm let, nás budou již lidé považovat za „metaverzální“ společnost spíše než mobilní/internetovou společnost, která jen nějak pomáhala budovat tyto druhy zážitků. A myslím, že to zabere spoustu věcí.
Lidé si budou moci vyrazit, budete si připadat jako že jste skutečně v přítomnosti ostatních lidí, budete moct dělat různé typy práce, vzniknou nové druhy zaměstnání, nové formy zábavy. Ať už jde o hraní her nebo neuvěřitelně složité hony za nalezením tzv. velikonočního vajíčka (vtipná funkce, skrytá odměna v programu nebo virtuálním světě, pozn. překl.), o kterých již byla řeč, nebo stále zábavnější způsoby, jak se udržovat v kondici, nebo pořádat koncerty, nebo se setkávat na zábavných show, o čemž jsme také mluvili. Dle mého je toho spousta a my máme možnost vytvořit tímto způsobem plno ekonomických příležitostí, kdy miliony lidí po celém světě získají možnost dělat kreativní práci, která je bude opravdu bavit, a při které získají zkušenosti nebo virtuální předměty, umění či jiné věci, které by je inspirovaly, a to více než jakákoliv práce, kterou by si mohli dovolit dělat nyní. Takže se opravdu těším, že budu moci hrát nějakou roli při vytváření této další kapitoly internetu. A jsem si jistý, že pak o tom povedeme ještě mnoho rozhovorů, Casey.
Určitě. Těším se, až budu psát o všech neočekávaných problémech, které vzniknou v důsledku metaverza! Ale také na ty dobré věci. Marku, děkuji, že jste přišel na The Vergecast.
Rádo se stalo, brzy na viděnou
Autor článku Casey Newton (zdroj: The Verge)
