Jak lze udržet nízkou cenu velmi žádaného zboží? Jak je možné, aby poptávka po něčem byla větší než aktuální produkce a neodrazila se přitom na ceně? Odpověď může byt jen jedna: Manipulace s fiktivními „blanko prodeji“ u COMEXu (celosvětově největší komoditní burza v New Yorku). Základní poučka říká: Když je spotřeba vyšší než produkce, musí cena stoupat. Proč je tedy stříbro výjimkou?

V moderním obchodování fyzické stříbro nikdy nemění vlastníka, a proto se s ním obchoduje ve větším objemu, než existuje reálně. Podobně jako dříve při zápisu křídou na tabulku se i zde pilně obchoduje a připisují položky na účty na obou stranách. Ve skutečnosti však nikdo nechce mít stříbro doopravdy v rukou, a proto ke dni splatnost nikdy nedojde. Je to těžký a neskladný kov, muselo by se kdovíkam transportovat a kromě toho i bezpečně uložit. To vše by stálo spoustu dalších peněz.

Proto se při termínovaných obchodech hráči na burze spokojují s dokladem, na němž stojí: Koupili jste si deset prutů stříbra a kdykoliv si je můžete vyzvednout u XY. Pokud cena stříbra stoupne, prodá dotyčný tento doklad se ziskem zase někomu dalšímu.

Obdobné virtuální termínované obchody jsou, podobně jako papírové peníze čistě věcí důvěry. Žádný z kupců totiž běžně nekontroluje, zda má prodávající stříbro skutečně někde uložené. I kdyby tak i učinil, stejně by nevěděl, jestli prodávající nevystavil více dlužních úpisů, než má prutů!

O to však vůbec nejde. V centru zájmu je pouze obchod, zisk, jenž se pak dá opět virtuálně připsat k dobru na některý účet. Tím jsme se opět dostali k počátkům bankovnictví a dobám, kdy si občané ukládali v bankách své zlato a stříbro a dostávali za ně vlastnické listy. Těchto listů však úschovny brzy vydávaly rafinovaně více v naději, že jejich klienti si své cennosti nikdy nevyzvednou najednou. Na trhu se zlatem a stříbrem se tedy téměř čtyři sta let nic nezměnilo.

To znamená, že trhy s deriváty stříbra jsou větší a rozsáhlejší než trh, kde se obchoduje se skutečným kovem, který je základem těchto derivátů. To je zcela absurdní. Ocas (trh cenných papírů) vrtí psem (fyzickým trhem).

Deriváty jsou termínované obchody, tedy pohledávky na papíře. Zde se sází na klesající nebo stoupající kurzy – v našem případě na určitou cenu stříbra. Teprve když stříbro dosáhne dohodnuté ceny, je zboží splatné.

Tohle je ono tajemství, nesmírně prosté a geniální zároveň: při elektronickém obchodování, které nahradilo někdejší skutečné, se přes přepážky nepřesouvají opravdové pruty, nýbrž především virtuální, které nejsou reálně k dispozici. Tomu se říká blanco transakce. Takhle není nápadné, že se na papírech přesouvá přibližně stokrát více prutů, než je jich vůbec k dispozici.

Bankéři, kteří se podílejí také na silverfixingu, manipulují ceny velmi jednoduše: prodávají si a kupují mezi sebou každý den pruty, jež nemusí mít nikdo k dispozici. Přitom vzniká dojem, jako by bylo reálně k dispozici dostatek stříbra. Tímto se udržují nízké ceny, neboť dokud nabídka převyšuje poptávku, ceny nestoupají.

Co by se stalo, kdyby si všichni, kteří mají na papíře nárok na stříbro – v akciích, termínovaných vkladech, derivátech a fondech – chtěli najednou své pruty stříbra vyzvednout? Zjistili by nevyhnutelně, že byli podvedeni a že dané pruty vůbec neexistují! Trh by se v minutě zhroutil a cena stříbra by stoupla sto, možná i pětisetnásobně. Kdy se to může přihodit? Ve chvíli, kdy se hroutí finanční trh a všichni začnou opět vyhledávat opravdové zboží!

Jasně řečeno to znamená: Kdo by se rád pojistil na těžké dny, docela dobře by mu posloužilo fyzické stříbro. Žádné akcie, fondy, nebo jakékoliv poukázky! Pouze to co můžete držet v hrsti. Investovat lze do mincí i prutů různých výrobců.
Nejoblíbenější mince jsou kanadský Maple Leaf a rakouský Wiener Philharmoniker. Jedná se o jednouncové mince (31,1 gramu) z čistého stříbra (ryzost 99,9%).

Sběratelské, speciální nebo pamětní mince jsou často krásné, avšak většinou ne příliš výhodné, protože jejich sběratelská hodnota je téměř vždy vyšší než hodnota kovu, jsou tedy příliš drahé. Pruty se vykytují ve váhových kategoriích jeden nebo třicet čtyři kilogramů.

My nakupujeme pouze zmíněné jednouncové stříbrné mince a to hlavně z důvodu likvidity a bezpečnosti. Zlaté a stříbrné pruty se vyplácí falšovat, kdežto jednouncové mince se falšují opravdu minimálně. Další nespornou výhodu mají stříbrné mince v tom, že každá mince má na sobě vyraženou nominální hodnotu. Např. zmíněný Maple Leaf má hodnotu 5 dolarů. Pokud tedy převážíte své mince přes hranice, uvádíte tuto hodnotu, která je vyražená na minci. To umožňuje bez proclení převést daleko větší množství stříbra, než v případě prutů, kde se uvádí skutečná hodnota stříbra.

Nutné je uvážit i skutečnost, že v historii docházelo opakovaně k zákazům vlastnictví zlata a vyvlastňování. Vyvlastnění může postihnout pouze lidi, jimž lze vlastnictví zlata nebo stříbra prokázat. To lze státu ulehčit, když se zlato nebo stříbro objednává a nakupuje oficiální cestou, to znamená v bance, přes internet či kreditní kartu. Proto nejlepší cestou je nakoupit stříbro osobně v kamenné prodejně a zaplatit hotově. To může mít v jisté době své výhody.