Rekordně zdražuje benzín, nemovitosti, stavební materiál…
… a mohl bych pokračovat do nekonečna. Zdražuje téměř vše kolem nás a nikdo o vysoké míře inflace nemůže pochybovat. Pojďme se ale společně podívat na několik ukazatelů, které nám naznačují změnu trendu.
Následující graf nám ukazuje vývoj inflace v USA. Můžeme si všimnout, že v období krize, kdy akcie klesají, nezažíváme inflaci, ale naopak deflaci. Poslední větší deflaci odstartoval pád akciových trhů na jaře minulého roku, kdy se hlavní akciové indexy propadly až o 40%.
Deflace byla způsobena především uzavřením většiny důležitých ekonomik po celém světě a následným znemožněním utrácení měn v obchodech.
Další důležitou roli sehrál strach u lidí, kteří z vidiny nejisté budoucnosti začali šetřit ještě více.
Poslední měsíce ale můžeme vidět postupné rozvolňování opatření a znovuotevírání ekonomik, což jde ruku v ruce se zvýšenou inflací, kterou nyní zažíváme. Lidé jednoduše utrácejí peníze, které si za poslední rok naspořili, a to žene ceny nahoru.
Inflaci také napomáhá např. extrémní nedostatek čipů a oceli nebo problémy ve světové námořní přepravě.
A co může odstartovat opět deflaci?
Tak jako v minulosti pád akciového trhu. Když se podíváme na graf indexu SP500 (500 nejhodnotnějších akcií v USA), nikdy jsme na tom nebyli lépe.
Skutečně máte pocit, že tento graf odráží realitu kolem nás? Nebo je to obří nafouknutá bublina, která až splaskne způsobí skutečný „armageddon“? Odpověď nechám na vás.
Pokud se rozhodnu do něčeho investovat peníze, vždy sleduji tzv. „smart money“.
To jsou peníze velkých hráčů, které utvářejí trh. Proto je dobré obchodovat vždy s nimi, a ne proti nim, jelikož sázet proti jejich kapitálu je jistá porážka.
Já jsem se nyní zaměřil na společnost Black Rock, která je největším správcem kapitálu na světě. Konkrétně sleduji vývoj hodnoty jejich fondu s americkými dvacetiletými dluhopisy.
Na grafu si můžete všimnout, že cena dluhopisů nalezla pravděpodobně své dno a chystá se na cestu vzhůru. Pokud si tento graf porovnáme s vývojem ceny již zmíněného akciového indexu SP500, můžeme si lehce všimnout, že jakmile začne růst hodnota dluhopisů, automaticky začíná klesat hodnota akcií. A naopak.
Je důležité si uvědomit, že obyčejní investoři neobchodují tyto instrumenty (státní dluhopisy), ale raději sáhnou po akciích, Forexu nebo kryptoměnách. Proto musíme být na pozoru, jelikož velcí hráči mohou začít přesouvat svůj kapitál z akciového trhu právě do zmíněných dluhopisů, což může v brzkých měsících způsobit opětovný pád akciového trhu.
A jak jsme mohli vidět v minulosti, to zpravidla vyústilo v deflaci, nikoli v inflaci.
A proč je deflace větší strašák než inflace?
Opět se můžeme podívat do historie, a to konkrétně do roku 1929, kdy odstartovala dosud poslední systémová krize (nepočítám tu dnešní).
V té době začaly ceny klesat, mnoho věcí i služeb šlo nakoupit levněji, a to nyní může znít jako dobrá zpráva. Vzpomínka ekonoma Josefa Macka z roku 1945 naznačuje, že nastupující deflace moc dobrou zprávou není:
„Někteří námezdní pracovníci se radovali při začátku deflační krize r. 1929 a mínili, že pokles cen zboží přináší jim stejný prospěch jako přídavek ke mzdě. Brzy seznaly, že při omezování podnikatelské činnosti musí nejen z číselných mezd slevovat, ale že ztrácejí práci a výdělek vůbec.“
Klesající odbyt totiž snižuje tržby podniků, podniky vyčkávají s investicemi, organizace škrtají rozpočty a hledají cesty k úsporám, klesají mzdy a snižují se počty pracovníků.
Vzniklá nejistota vede k vyčkávání, úsilí o splácení dluhů snižuje množství peněz v ekonomice, oběh peněz vázne, mnozí vyčkávají a čekají se svými nákupy, protože věří, že koupí ještě levněji. Méně se vyrobí a méně se spotřebovává, i když mnohé zdroje leží nevyužité ladem.
Největší problém jsou ale dluhy.
Tím, jak v dobách růstu jsou přijímány úvěry, roste zadlužení a souběžně s tím i tržní ceny aktiv. Domácnosti, podniky, obce i stát přijímají dluhy, ale své rozpočtové výhledy mají nastaveny na doby růstu, kdy jsou příjmy znatelně vyšší a úrokové sazby příjemně nízké.
V dobách útlumu ovšem dochází k propadu příjmů a úrokové sazby narůstají. Začíná se ukazovat, že splacení dluhů nemusí být tak jednoduché, jak se v růstových dobách jevilo. V dopadu hospodářského útlumu naopak začínají být dluhy palčivým problémem.
Když je mnoho subjektů donuceno prodávat svá aktiva a majetky, tržní ceny těchto aktiv klesají.
Někteří dlužníci se tak dostávají do dluhové propasti, která je díky druhotné platební neschopnosti ohrožením i pro věřitele.
Díky dominovému efektu tak může do pasti sklouznout i ten, jehož finance jsou zdravé. Nedostane-li například pracovník svou výplatu, nemůže třeba včas zaplatit nájem a nájemce se tak může stát dlužníkem banky.
Dnešní mladí lidé si půjčili obrovské prostředky na pořízení vlastního bydlení a zavázali se splácet dluhy desítky let.
Co se stane, až se zvednou úrokové sazby na hypotékách o několik procent a jejich měsíční splátka naroste v řádech tisíců korun?
Jsou na toto navýšení připraveni?
A jaký bude jejich pocit, až zjistí, že jejich byt, který si pořídili za 5 milionů korun má nyní hodnotu jen 3 miliony, avšak jejich hypotéka je 4?
A to nemluvím o možnosti zvýšení daně z nemovitosti, která by byla již definitivním hřebíčkem do rakve.
Autorský článek Crypto Charlie
